*Zvířata

Zvířata - Rozcestník

21. dubna 2008 v 17:06 | Petra a Terka (pirátky)



Z V Í Ř A T A

Jaké zvíře chcete přidat?

16. května 2007 v 16:24 | Petra a Terka
Prosím pište mi jeké zvíře by jste chtěli sem přidat.
(Pište do komentářů)
Kozorožec kavkazský

Klokan rudý

16. května 2007 v 16:19 | Petra a Terka

Klokan rudý

(Macropus rufus)

Třída: savci, Řád: vačnatci, Čeleď: klokanovití

Zeměpisné rozšíření: Austrálie kromě jižního, východního a severního pobřeží
Potrava: různé části rostlin, plody

Rozměry: délka těla 0,8-1,6 m, délka ocasu 0,7-1,2 m, hmotnost 20-95 kg, samci jsou větší než samice a vztyčeni měří na výšku i více než 2 m.
Rozmnožování: Samice je březí 32-34 dny a pak rodí 1 mládě. Je velké asi 1,5-2 cm, velmi nedokonale vyvinuté. Vyšplhá se do vaku a tam se pevně přisaje ke struku, který mu v tlamičce zduří, takže nespadne ani při rychlém pohybu matky. Ve věku asi dvou měsíců začíná mládě vystrkovat hlavu, za další měsíc vak poprvé opustí. Při nebezpečí se však do něj vrací a ještě dlouho poté, kdy se do vaku nevejde, se snaží v něm ukrýt alespoň hlavu nebo se napít mateřského mléka. Samci vak nemají a nepodílejí se nijak na péči o mláďata.
Věk: 25-30 let
Zajímavosti: Klokan rudý dostal jméno podle zbarvení samců, kteří jsou rezaví. Samice a mláďata mívají spíše šedavou barvu srsti. Žijí ve skupinách, aktivní jsou především ráno a večer. Rádi se ochlazují v mělké vodě nebo tak, že si olizují předloktí. Při pohybu v klidu hopsají klokani po všech čtyřech, při útěku skáčou po zadních a rovnováhu udržují ocasem. Vyskočí až do výšky 3 m a do dálky 10 m, rychlostí téměř 50 km/h.
Kde ho najdete: Skupina klokanů rudých žije v nově upraveném výběhu ve střední části zoo.

Fotogalerie
Klokan rudý - samec
Klokan rudý - samec

Klokan rudý - krmení
Klokan rudý - krmení

Klokan rudý
Klokan rudý

Klokan rudý - samec
Klokan rudý - samec

Bobr evropský

16. května 2007 v 16:14 | Petra a Terka
Bobr evropský
Český název : Bobr evropský
Latinský název : Castor fiber
Třída : savci
Popis : Tento až 30kg vážící hlodavec je znám svým zavalitým tělem a plochým ocasem. Tělo má pokryté velmi hustou černohnědou srstí. Již méně známá je jeho schopnost uchopovat předměty. Má totiž, podobně jako lidoopi a někteří další hlodavci (křeček, sysel...), pátý částečně protistojný prst na předních končetinách. Náležitě toho využívá při stavbě svého obydlí. Díky plovacím blánám mezi prsty (především zadních) nohou a uzavíratelným nozdrám a uším je velmi dobře přizpůsoben životu ve vodě. Mimo to má i žlázu, jejíž výměšek slouží k impregnaci srsti.

Mezi oblíbenou potravu bobra evropského patří mimo byliny především lýko a větvičky topolu a vrby. Nepohrdne však ani jinými dřevinami. Pokud se v blízkosti nachází kukuřičné či řepové pole, je dost dobře možné, že tam bobra najdeme, jak si pochutnává na úrodě těchto polí. V létě dává přednost bylinnému patru. Toto období také využívají pro nahromadění potravy na zimu.

Stromy mu však neslouží pouze k obživě. Pokud se bobr nachází na místě, kde si nemůže udělat útulný byteček v podzemí, dokáže strom pokácet a použít ho jako základ svého obydlí, které tvoří hráz na potoce či řece, kde se bobr rozhodl usídlit. Lze tedy říci, že ne vždy bobr staví hráz nebo hrad. To platí především o bobrech žijících na tocích s vysokými jílovitými břehy a hlubokou vodou. Ze svého obydlí vyrážejí hned po setmění a vracejí se až pozdě k ránu. Přes den odpočívají. Jejich "záškodnická" práce má však i kladný vliv na místní druhovou rozmanitost. V důsledku pokácení některých stromů dojde k prosvětlení území, které se pak stává vhodnějším pro mnohé druhy, zejména ptáků. Obecně jim vyhovují lokality s mírně tekoucí vodu a břehy porostlé měkkými dřevinami jako je vrba, olše, osika, bříza či topol.

U nás má bobr dobré podmínky pro rozmnožování. Je to dáno především tím, že kromě člověka zde nemá v podstatě žádného nepřítele. Po 107-mi denní březosti se samici rodí v květnu nebo v červnu 2-5 mláďat, která pak dva roky zůstávají v mateřské kolonii, která je tvořena rodiči a jejich různě starými mláďaty. Po té zakládají novou kolonii.
Výskyt : Po letech, kdy byl bobr na našem území takřka vyloven, se k nám v několika posledních letech začíná v hojnější míře vracet hned z několika směrů: od severu z Polska, od jihu z Rakouska, od západu z Bavorska a podél Labe. Potomky původních jedinců lze nalézt pouze na Labi. V ostatních případech se jedná o reintrodukci provedenou našimi ochránci přírody a ochránci přírody z okolních států, odkud se k nám bobr opět šíří.
Kde žije: Evropa

Hroch obojživelný

16. května 2007 v 16:12 | Petra a Terka
Hroch obojživelný
Český název : Hroch obojživelný
Latinský název : Hippopotamus amphibius
Třída : savci
Popis : Hroch má zavalité tělo s velkou hlavou s široce rozevíratelnou tlamou. Má krátké, sloupovité nohy se čtyřmi prsty, krajní dva prsty má dobře vyvinuty a při chůzi došlapuje na všechny prsty. Mezi prsty má plovací blány. Protože tráví většinu času ve vodě (zhruba 18 hodin denně) má uzavíratelné ušní boltce a nozdry.
Velikost se sdandardně udává do 460 cm, výška v kohoutku pak do 150 cm, váha samce se pohybuje mezi 1500 a 3200 kg, samice váží do 1500 kg, délka ocasu 35 - 50 cm. Hroši se v dožívají zhruba 45 let, nejstarší známý hroch se dožil 59 let.
Výskyt : Hroch obojživelný je považován za jedno z nejnebezpečnějších afrických zvířat. Samci, nebo samice s mláďaty jsou velmi agresivní a bez varování útočí prakticky na jakéhokoliv vetřelce v jejich teritoriu.
Žije v Africe poblíž řek, sladkovodních jezer zhruba do dvou tisíc metrů nad mořem. Dříve býval rozšířen prakticky po celé Africe, jižní Evropě a podle Bible i u řeky Jordán.
Kde žije: Afrika

Nosál červený

16. května 2007 v 16:11 | Nosál červený
Nosál červený
Český název : Nosál červený
Latinský název : Nasua nasua
Třída : savci
Popis : Dorůstá délky 35 - 89 cm (27 - 30 cm v kohoutku), s ocasem dlouhým 32 - 68 cm. Váží 3 - 7 kg. Samice s mláďaty se sdružují do skupin až 40 jedinců. Samci žijí samotářsky, pouze v období páření jsou připuštěni do skupiny. Před nebezpečím nosálové varují všechny členy skupiny různými zvuky (štěkáním) a ocasními signály. Ti se pak poschovávají na stromech a v houští. V tlupě dokáží proti nepřátelům i zaútočit. Nosáli výborně šplhají a hrabou. Orientují se především prostřednictvím čichu a hmatu. Mají dlouhý, zašpičatělý čenich a hmatové vousy, kterými prozkoumávají každou skulinu. Přední končetiny jsou kratší než zadní, prsty s velkými drápy jsou částečně srostlé. Chápavý ocas používají k udržování rovnováhy na stromech, při pohybu po zemi je kolmo vztyčený.
Samice staví hnízdo na stromě nebo ve stromové dutině. Březí je 77 dní, poté se rodí 2 - 7 slepých mláďat. Dožívají se 18 let. Potravu hledají pomocí hmatových vousů. Živí se různými plody, houbami a hlízami. Z živočišné stravy konzumují půdní živočichy, hmyz, slimáky, drobné savce, ptáčata i ptačí vejce.
Výskyt : Nosál červený obývá tropické deštné pralesy, dubové lesy i svahové lesy Jižní Ameriky (Venezuela, Kolumbie, Argentina).
Kde žije: Jižní Amerika

Nosorožec tuponosý - jižní

16. května 2007 v 16:09 | Petra a Terka
Nosorožec tuponosý - jižní
Český název : Nosorožec tuponosý - jižní
Latinský název : Ceratotherium simum simum
Třída : savci
Popis : Po slonech je nejmohutnějším suchozemským savcem. Spásá převážně trávu, k tomu mu pomáhá masitý horní pysk. Hmotnost - 2 300 až 4 600 kg. Po 16ti - 18ti měsíční březosti samice rodí 1 mládě, které dospívá ve 4-5 letech. Dožívá se 40 let.

Všem druhům nosorožců hrozí bezprostřední vyhubení. Jeho důvodem je nelegální zabíjení pytláckými bandami, které ze zvířat odřezávají roh a prodávají ho na černém trhu - roh je pašován na asijský kontinent (především do Číny), kde existuje pověra, že prášek z rohu je vynikajícím afrodisiakem.

Nosorožec tuponosý - severní poddruh je již téměř vyhuben, ve volné přírodě žije posledních 30 jedinců

Nosorožec tuponosý - jižní poddruh, ve volné přírodě žije posledních 11.640 jedinců

Je často chován v zoo, ale rozmnožuje se v nich pouze výjimečně. Poslední výzkumy ukázaly, že k odchovu je důležité území velkých rozměrů, na kterém žije větší skupina tohoto druhu.
Výskyt : Obýval stepní oblasti Afriky. Poslední početná populace žije v Jižní Africe.

Kde žije:Afrika


Kůň Převalského

16. května 2007 v 16:07 | Petra a Terka
Kůň Převalského
Český název : Kůň Převalského
Latinský název : Equus przewalskii
Třída : savci
Popis : Je jediným dnes žijícím druhem divokého koně, ve volné přírodě byl vyhuben v 60. letech 20. století.
Výskyt : Dříve obýval stepi Střední Asie, dnes už v přírodě nežije.
Kde žije: Asie

Kozorožec dagestánský

16. května 2007 v 16:06 | Petra a Terka
Kozorožec dagestánský
Český název : Kozorožec dagestánský
Latinský název : Capra cylindricornis
Třída : savci
Popis : Kozorožec dagestánský má tmavě ořechovou barvu srsti v zimě, v létě barva zesvětluje. Pod bradou dospělého jedince je vidět charakteristická bradka. Tělo je mohutné (váží 45 - 80 kg), ale úzké a je postaveno na relativně krátkých nohou. Nejnápadnějším znakem kozorožce jsou jeho obrovské rohy, obloukovitého tvaru. U samců bývají dlouhé až 90 cm, u samic dosahují maximální délky 30 cm. V kohoutku dosahuje kozorožec výšky jednoho metru, celková délka těla je 130 - 150 cm. Dožívá se asi 15 let.

K páření dochází mezi listopadem a lednem. V průběhu května a června se po 6 měsíční březosti rodí jedno mládě, vzácně dvě. Hned po narození jsou mláďata velice aktivní, hned druhý den již dokáží skákat po skalách. Spásají hlavně trávu, listy a pupeny stromů, v zimě vyhledávají mech a lišejníky
Výskyt : Kozorožec dagestánský obývá horský terén Kavkazu v nadmořských výškách 800 - 4.000 m. Na zimu sestupuje až o tisíc metrů níž do údolí. Žije v malých skupinách v počtu 10 - 20 jedinců. Samci žijí o samotě a zpravidla obývají i vyšší horské výšky. V chráněných oblastech se populace pohybuje mezi 50 - 160 zvířaty. Kozorožci jsou aktivní ve dne, kdy mohou urazit až 15 - 20 km. Během horkých měsíců přes den odpočívají ve stínu a za potravou chodí až v pozdním odpoledni, večer a ráno.

Kde žije: Asie

Kapybara

16. května 2007 v 16:05 | Petra a Terka
Kapybara
Český název : Kapybara
Latinský název : Hydrochaeris hydrochaeris
Třída : savci
Popis : Je to největší hlodavec na světě. Výborně plave, dokáže se potopit na jedno nadechnutí až na 10 minut. Ve vodě probíhá i páření.
Výskyt : Žije vždy v okolí stojatých vod a bažiny
Kde žije:Jižní Africe

Varan komodský

16. května 2007 v 16:02 | Petra a Terka
Varan komodský
Český název : Varan komodský
Latinský název : Varanus komodoensis
Třída : plazi
Popis : Komodský varan je zřejmě největší žijící ještěr na světě. Dorůstá až tří metrů a vážit může až sto kilogramů. Rozhodně to také není žádna neškodná ještěrka. Komodský varan (místními nazýván ora) je masožravý a je schopen napadnout a zabít i člověka. Malí varani se živí malým hmyzem, střední varani se živí žábami a ptáky a dospělí jedinci loví divoká prasata, jeleny a dokonce i vodní buvoly. Většinou loví samostatně, ale v případě hladu dokáží lovit i ve smečce a pomáhat si. Mláďata se musí mít na pozoru před dospělými jedinci, kteří svá mláďata napadají a požírají. Proto mláďata několik prvních let žijí většinou na stromě, kde jsou před dospělými jedinci chráněni. Varani se neštítí ani mršin. Varani jsou vybaveni ostrými zuby, rozeklaným jazykem, který stále vystrkují, vynikajícím čichem. Protože mají statné tělo, jsou vybaveny silnými nohami, které jsou zakončeny ohromnými drápy. Třebaže to tak nevypadá, dokáží na krátkou vzdálenost velice rychle běžet. Tělo mají zakončené silným ocasem, který dokáží použít i jako zbraň. Povrch kůže mají pěkně šupinkovinatý. Překvapivě dokáží výborně plavat i v moři a rádi se zdržují kolem vodních zdrojů. Po ránu se nahřívají na slunci a nejsou schopni rychlého pohybu dokud se jejich tělo a krevní oběh dostatečně nezahřeje.
Rozmnožují se kladením vajec. Samice většinou naklade kolem 20 až 30 vajec - dosahují velikosti až 12 cm a váhy 200 g. Poté trvá devět měsíců než se z nich vylíhnou mláďata. Počátkem roku 2007 bylo prokázáno partenogenetické rozmnožování u jedné samice chované v evropské zoologické zahradě. Tato bez přítomnosti samce snesla 25 vajec, ze kterých se vyvinulo několik mláďat samičího pohlaví.
Výskyt : Varan komodský žije pouze v Indonésii, a to na ostrovech Komodo a Rinca, které jsou vyhlášeny národním parkem. Varani se v omezené míře ještě vyskytují na ostrově Padar a na západním pobřeží ostrova Flores. Na ostrovech Komodo a Rinca žije kolem 2000 Komodských varanů. Proč žijí jenom zde, je záhada a zatím se nezná vysvětlení. Také je záhadou, proč počet samců výrazně převyšuje počet samic - na jednu samici totiž připadají tři samci.
Kde žije:Afrika

Žralok bílý

16. května 2007 v 16:00 | Petra a Terka
Žralok bílý
Český název : Žralok bílý
Latinský název : Carcharodon carcharias
Třída : ryby
Popis : Žralok bílý (zvaný též lidožravý) dorůstá délky 6 až 8 m a váhy 2 až 2,5 tuny. Samice jsou větší než samci. Hlavní charakteristický znak je trojúhelníková hřbetní ploutev, poloměsíčitá ocasní ploutev, srpovité prsní ploutve a kuželovitý rypec. Má šedou až černou vrchní část těla a spodní je světlá. Vyzbrojen je velkými trojúhelníkovitými zuby s hrubě pilovitými hranami a je tudíž prvotřídně vybaven pro roztrhávání masa svých obětí.
Vodou je poháněn údery ocasu ze strany na stranu. Pevně nastavené prsní ploutve zabraňují úchylkám plavby směrem dolů a velká hřbetní ploutev stabilizuje tělo při pohybu. Krouží vodou u hladiny nebo těsně nade dnem a zdolává velmi rychle velké vzdálenosti. Vyniká též krátkými, rychlými výpady a dokáže se efektivním způsobem vymršťovat nad hladinu. Obvykle se vyskytuje osamoceně, někdy bývají vidět páry nebo malé skupinky žraloků bílých, požírající kořist. Hlavní kořistí jsou tuleni, lachtani, delfíni a velké ryby a paryby včetně jiných druhů žraloků. Požírají však jakékoliv velké živočichy, kterých se mohou zmocnit.
Samice rodí 4 až 14 mláďat dlouhých asi 1,2 m, ale i delších.
Výskyt : Žralok bílý obývá vody tropického a mírného pásma, občas i v chladných vodách.

Tento velký, strašlivě vypadající žralok je velice obáván jako druh požírající lidi. Podle mezinárodní databáze útoků žraloka na lidi ( International Shark Attack File ) je však tomuto žralokovi přičítáno jen 311 případů usmrcení lidí od počátku registrace v roce 1960.
Kde žije: Jižní Amerika, Austrálie a Oceánie, Severní Amerika



Želva ostruhatá

16. května 2007 v 15:57 | Petra a Terka
Želva ostruhatá
Český název : Želva ostruhatá
Latinský název : Geochelone sulcata
Popis : Želva ostruhatá obývá suché stepi a polopouště, východní až západní části Sahary.
Tato největší pevninská želva dorůstá délky 80 cm u samce a 50 cm u samic, krunýř může dorůst do velikosti 70 cm. Na zadních končetinách vyrůstají tzv., ostruhy, rohovinové výrůstky, podle kterých získala želva své jméno. Zbarvení horní části krunýře okrové až žlutohnědé. Spodní část krunýře je u samců silně prohnuta dovnitř.
Želvy ostruhaté jsou velmi čilé, přes zimu upadají do období snížené aktivity. Páření probíhá několikrát denně (v přírodě je vyprovokováno obdobím dešťů). Nebezpečné souboje samců při pářícím aktu mohou skončit i smrtí. Samička snáší v průměru 15 vajec, po cca 105 - 212 dnech se z nich líhnou malé želvy o velikosti cca 4,5 - 5 cm. Želva ostruhatá se převážně stravuje rostlinou potravou (různé druhy ovoce, zeleniny, čerstvá tráva, čínské zelí, lístečky sena). Její jídelníček se může zpestřit myší, drůbežím masem nebo kousky rybího filé.
Výskyt : Želva ostruhatá obývá suché stepi a polopouště, východní až západní části Sahary.
Kde žije:Afrika

Zebra stepní

16. května 2007 v 15:55 | Petra a Terka
Zebra stepní
Český název : Zebra stepní
Latinský název : Equus burchellii
Třída : savci
Popis : Zebry patří do čeledi koňovitých, u nichž najdeme nejpokročilejší úpravu končetin ze všech lichokopytníků - každé jejich chodidlo tvoří jen jeden prst. Všechny druhy mají dlouhý krk a hlavu a dlouhé, štíhlé končetiny. Dalšími charakteristickými znaky jsou hluboká hruď, hříva na krku, ocas končící střapcem chlupů, tvrdé kopyto na každé noze, plošky tvrdé, ztluštěné kůže (tzv. kaštany) na vnitřní straně předních nohou nad zápěstím a velmi pohyblivé pysky a nozdry. Oči mají oválné zorničky a jsou na stranách hlavy, takže zvíře má rozhled na všechny strany. Ve dne i v noci vidí tito kopytníci výborně. Uši jsou dlouhé a mohou se otáčet při lokalizaci zvuků, aniž by zvíře hnulo tělem. Navíc mají i ostrý sluch.
Pro zebru bezhřívou je charakteristická ztráta hřívy po dosažení 3 let věku. Pruhy na hlavě a krku jsou navíc sytě tmavé.
V jejich potravě převládá tráva. Díky silným zubům mohou spásat i tu méně kvalitní. Vždy se zdržují poblíž vodního zdroje.
Základní jednotkou je rodinné stádo vedené dospělým hřebcem a tvořené několika klisnami a jejich mláďaty. Počet jedinců ve skupině zpravidla bývá 4 až 8, někdy i 15. Samci nejsou teritoriální, což souvisí s toulavou povahou těchto zeber. Po dosažení dospělosti jsou mladá zvířata obou pohlaví z mateřské skupiny vyhnána a hledají si nové partnery. Dospívající hřebci žijí v mládeneckých skupinách a pokoušejí se získat harém. Při soubojích se navzájem koušou a rozdávají rány předníma i zadníma nohama. Hřebci si svoje stáda chrání, ale nejsou tak agresivní jako ostatní druhy zeber. O to víc dávají o sobě vědět hlučným říháním, zejména v noci.
Samice jsou březí 12 až 13 měsíců. Rodí pouze jedno mládě vážící asi 30 kg. Matka jej může přikrmovat mateřským mlékem až 16 měsíců. Dospělosti dosahují dříve samice (1,5 - 2 roky); samci mohou o partnerky usilovat nejdříve ve 4 letech. U tohoto poddruhu zebry stepní mají mláďata hřívu. Ovšem jak dospívají, hříva se ztrácí a u dospělých chybí úplně.
Kde žije:Afrika

Žirafa Rotschildova

16. května 2007 v 15:54 | Petra a Terka
Žirafa Rotschildova
Český název : Žirafa Rotschildova
Latinský název : Giraffa camelopardalis rotschildi
Třída : savci
Popis : Žirafa Rotschildova je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Má dlouhý krk, který má však 7 obratlů, stejně jako lidé. Oběma pohlavím na hlavě vyrůstají růžky, které jsou součástí lebky a žirafy je neshazují. Srst je krátká a jejím charakteristickým znakem jsou velké vzorce tvořící kresbu, kterou má každý poddruh i jedinec jinou. Tyto vzory jsou zbarveny od světle rezavohnědé až po tmavě hnědou a jsou od sebe odděleny světlejší podkladovou barvou. S věkem vzory tmavnou. Na hřbetě a krku má tmavou hřívu. Nohy má dlouhé, zakončené velkými kopyty. Při běhu kývá krkem dopředu a dozadu a udržuje jím rovnováhu. Žirafa je mimochodník a chodí tedy oběma nohama na jedné straně zároveň. Ocas je zakončen střapcem.
Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata, která tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Žirafy ale netvoří pevná stáda a tak se zvířata pohybují volně. Samec se obvykle pohybuje při přesunech nakonci stáda. Mladí samci tvoří mládenecká stáda. Mladý samec nikdy nesmí frkat v přítomnosti starého samce. Žirafa spí zajímavým způsobem. Když si lehá složí pod sebe přední nohy a jednu zadní, druhá zadní trčí bokem a když opravdu tvrdě usne složí krk podél těla dozadu a hlavu opře o zem nebo o zadní nohu. V této poloze spí pouze několik minut. Je schopna dřímat i ve stoje.
Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Jazyk i pysky jsou odolné proti trnům akácií. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Žirafu také velice zřídka uvidíme spásat trávu, je to ze stejného důvodu jako při pití, musela by roztáhnout nohy, aby dosáhla na zem a v tom případě se může stát snadnou kořistí pro predátory i když je schopna jediným kopancem roztříštit lebku lvovi.
Samci v době páření bojují o samice. Souboj je velmi zajímavý. Samci se prvně pokusí jeden druhého zastrašit. Stojí proti sobě nebo kolem sebe obcházejí v kruzích a měří tak sílu protivníka. Pokud ani jeden neustoupí postaví se k sobě bokem a zkříží krky do písmene X a zkouší se navzájem přetlačovat a když ani toto nevede k vítězství jednoho ze samců začne opravdový boj. Samci se rozmáchnou hlavami a svými růžky se snaží zasáhnout protivníka do boků, krku nebo břicha. Tyto rány jsou poměrně dost silné. Jakmile jeden ze samců odstoupí, vítěz ho ještě pár kroků pronásleduje a pak se přidá k říjné samici. Poražený v klidu odkráčí a nebo sep řipojí ke stádu. Mládě žirafy je po narození vysoké až 200 cm, váží 50-80 kg a do 20 minut po narození je schopné se postavit na vlastní nohy.
Výskyt : Žirafa Rotschildova je rozšířena v Keni a Ugandě, kde byla však v době občanské války v 70.tých letech téměř vyhubena. Žije v křovinatých oblastech, savanách a polopouštích.
Chovaná je například v ZOO Liberec a její chov je zařazen do EEP.
Kde žije: Afrika

Šimpanz učenlivý

16. května 2007 v 15:52 | Petra a Terka
Šimpanz učenlivý
Český název : Šimpanz učenlivý
Latinský název : Pan troglodytes
Třída : savci
Popis : Délka těla: samci 77-94 cm, samice 64-85 cm, výška 120 až 170 cm, hmotnost: samci 45-55 kg, samice 40-45 kg. Nezaměnitelná lidoopí postava, ocas chybí, nadoční valy jsou silné, pysky velmi pohyblivé a úzké. Palec ruky je protistojný, palec nohy je daleko vzadu. Obličej u mláďat růžový, s věkem tmavne, u dospělých je většinou černý, často černě skvrnitý, uši jsou téměř lysé, odstálé. Srst je různě hustá, hnědočerná nebo černá. Šimpanzi se pohybují převážně vzpřímeně s prsty vbočenými dovnitř, opírají se o prstní kůstky, někdy se vzpřimují na obou nohou, například když nesou v rukou potravu.

Obývá tropické deštné lesy, husté stromové savany a křovinatou krajinu, galeriové a horské lesy až do výšky 3000 m n.m. Šimpanzi jsou aktivní za dne a žijí v tlupách až 60 a více zvířat, které se dělí na menší volné skupiny. Vzájemná péče o srst a přátelské projevy uklidňují ostatní opice. Spory jsou časté, dochází přitom k hrozbám, naježení chlupů na týlu a na bocích rukou a ke křiku a vřeštění. Jako nástroje se používají větve, klacky a kameny. Rychle po sobě následuje dupání po zemi a divoké zastrašující grimasy. Samci neustále usilují o zlepšení svého hodnostního postavení. Při bojích mezi stejně silnými jedinci může docházet k vážným zraněním pokousáním. Mnohý spor se ukončí zakročením třetích opic. Mohutným zduřením kolem pohlavních orgánů samice upozorňuje skupinu průměrně každých 6 týdnů na svou připravenost k páření. Na vrcholu říje se samice páří se všemi dospělými samci. Po březosti trvající 225 dnů se narodí jedno mládě (dvojčata jsou vzácná) s porodní vahou asi 1,9 kg, které je kojeno 2-4 roky. Mládě se drží srsti na matčině břiše, v 5-6 měsících sedí vzpřímeně, ve věku jednoho roku se učí běhat. Mláďata zůstávají do dovršení osmého roku u matky. Porody jsou každých 5-6 let. Potrava se sestává hlavně z rostlin, plodů, listí, pupenů, výhonků, natě a semen všeho druhu. Tvrdé ořechy šimpanzi rozbíjejí kameny. Stébly vyšťourávají termity a mravence, živí se však i jiným hmyzem. Systematicky loví a žerou malé antilopy, kočkodany a mláďata paviánů.
Výskyt : Senegal, jižní Mali, Gambie, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie, Kamerun, Gabun, Středoafrická republika, Kongo, Zair, západní Uganda, jižní Súdán, Rwanda, Burundi, západní Tanzanie.
Kde žije: Afrika


Sysel obecný

16. května 2007 v 15:51 | Petra a Terka
Sysel obecný
Český název : Sysel obecný
Latinský název : Citellus citellus
Třída : savci
Popis : Tento okatý hlodavec z čeledi veverkovitých má hustý, pískově zelenavý kožíšek. Toto zbarvení mu vydatně pomáhá při maskování se v místech, kde se pohybuje. Je o něco větší než jeho příbuzná - veverka. Na rozdíl od veverky má ale krátký ocas, malé ušní boltce a přiléhavou srst.
Živí se zelenými částmi trav, semeny rostlin a hmyzem.
Výskyt : Místem jeho původního výskytu je jihovýchodní Evropa a Malá Asie, odkud se dostal až k nám. V minulosti u nás tento hlodavec nebyl žádnou vzácností, právě naopak. Díky malému množství predátorů schopných mrštného a velmi pozorného sysla ulovit se přemnožil a páchal velké škody na zemědělských plodinách. V šedesátých letech dvacátého století však začaly velmi rychle mizet jejich hlavní útočiště - polní remízky. Je však možné, že syslové od nás nemizí pouze díky zásahům do jejich přirozeného útočiště, ale i proto, že střední Evropa je na okraji území kde se vyskytují. V České republice byl zaznamenán vůbec nejzápadnější výskyt tohoto druhu. Mimo pole ho můžeme také spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor).
Obývá především stepní oblasti nížin a podhůří, ostrůvkovitě však vystupuje i do vyšších poloh. Daří se mu především na pastvinách s nízkou vegetací.
Kde žije: Evropa, Asie

Sýček obecný

16. května 2007 v 15:49 | Petra a Terka
Sýček obecný
Český název : Sýček obecný
Latinský název : Athene noctua
Třída : ptáci
Popis : Sýček obecný je pták veliký jako kos černý. Má velkou hlavu s plochým temenem, plochým oválným obličejem a žlutýma očima. Má krátký ocas a krátce opeřené dlouhé nohy. Na zádech má kapkovité bílé skvrny a podélně proužkovanou hruď. Zabarvení je žlutohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, mláďata jsou hnědší. V korunách stromů sedává často skrčený. Létá často i ve dne plácavým letem s častou změnou směru letu. Hnízdí v otevřené krajině s porosty stomů, mnohdy i v blízkosti lidských obydlí (farmy, stáje, chlévy). Hnízdí v dubnu až květnu jednou ročně. Hnízdo je bez podložky umístěné v dutinách stromů, zdí, na půdách a podobně. Samice snáší 4 - 6 zakulacených bílých vajec na nichž sedí sama po dobu 28 dnů a mláďata krmí též sama 6 týdnů. Samec obstarává potravu.
Výskyt : je rozšířen v části severní Afriky, v téměř celé Evropě a ve velké části Asie. Je synantropním druhem (žijícím často v blízkosti lidských obydlí). Sýček u nás býval hojným druhem ještě v polovině 20 století, kdy hnízdil téměř v každé vesnici, dnes je vzácný. Vyhledává zejména venkovskou krajinu s pastvinami, loukami a zemědělskými objekty.
Kde žije: Afrika, Evropa, Asie



Sýc rousný

16. května 2007 v 15:48 | Petra a Terka
Sýc rousný
Český název : Sýc rousný
Latinský název : Aegolius funereus
Třída : ptáci
Výskyt : Sýc rousný žije převážně v jehličnatých lesích v severní a severovýchodní části a v horách střední Evropy. Jedná se především o Alpy, Karpaty a sudetská pohoří, ale je schopen osídlit i druhotné jehličnaté porosty v nižších polohách.
Hnízdí v dutinách. Jeho potrava je živočišná, živí se převážně drobnými hlodavci.
Kde žije: Evropa

Surikata

16. května 2007 v 15:46 | Petra a Terka
Surikata
Český název : Surikata
Latinský název : Suricata suricatta
Třída : savci
Popis : Surikaty dorůstají délky 25 - 35 cm s ocasem dlouhým 25 cm. V kohoutku dosahují výšky 15 cm, váží až 1 kg. Dožívají se 10 - 13 let. Mají pískově zbarvenou srst s příčnými pruhy, oči jsou rámované černě, stejně jako špička ocasu. Srst pomáhá surikatám regulovat teplotu těla. Ráno se zvíře potřebuje zahřát, proto je srst rozevlátá a dovoluje slunci dostat se přímo ke kůži. Přes den přiléhá srst těsně na tělo. Surikaty mají dokonale vyvinutý zrak - na vzdálenost až několik set metrů dokáží zahlédnout orla (blízké vzdálenosti jim však dělají potíže), čich - lokalizují jím výskyt potravy pod pískem i sluch. Na tlapách mají dlouhé silné drápy, které používají k hrabání. Došlapují na celá chodidla.

Surikaty se pohybují ve skupinách až 30 jedinců s přísnou sociální strukturou. V čele skupiny stojí dominantní pár, pouze ten může mít mladé a jen dominantní samec značkuje území. Pokud má mláďata jiná než dominantní samice, záleží na rozhodnutí vedoucího páru, jestli mláďata zůstanou naživu. Samice je březí 70 dní, poté rodí 1 - 5 mláďat. Znovu může zabřeznout už 10 dní po porodu. O mláďata se proto stará celá tlupa (podřízené samice dokonce i kojí). Zpočátku slepá mláďata se osamostatňují do devíti týdnů. Postupně je dospělí jedinci učí jak správně lovit. Nejmladším nosí potravu usmrcenou, později omráčenou, nejstarším živou, ale ne nebezpečnou (štíří ocásek s jedem předem ukousnou).

Po studené noci se surikaty vyhřívají na sluníčku a panáčkujíc zachytávají teplo. Několik členů tlupy má strážní funkci, v případě nebezpečí spustí štěkavé zvuky a celá tlupa náhle zmizí v norách. K hlídkování si surikaty vybírají vyvýšená místa - kořeny, hromádky hlíny, kamení. Potravu získávají hrabáním v písku, během několika minut dokáží odhrabat několik kilogramů. Živí se hmyzem, drobnými hlodavci, ptačími vejci, hady a štíry. Najdou-li sladké ovoce nebo hlízu, doplní si jídelníček jimi.
Výskyt : Surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí (nejčastěji poušť Kalahari). Vyskytují se ve skalních štěrbinách nebo norách (svých nebo jiných savců).

Kde se vyskytuje : Afrika

 
 

Reklama


Rubriky