Povolání: Zpěvačka
Věk: 33
Datum narození: 2. 02. 1977
Místo narození: Barranquilla, Kolumbie
Znamení: Vodnář
Výška: 157 cm

Nová sotěž

Je to sotěž o nej colorku.Ta nejhezčí kolorka potom zvítězí.Tady ji máme:

Kolorky posílejte na petra.smale@seznam.cz .

Tak neváhejte

a jen posílejte.

Zrovna ty můžeš vyhrát.

1.Jak se ti líbí tento blog?

2.pls hlasuj na http://michaelle7.blog.cz máme tam přezdívku Petra a Terka

3.koikátej to byl hlas

4.Kolik ti je?

5.Co chceš za diplom (když vyhraješ)?

Životopis: Leoš Mareš alias Pán kožichu je známým moderátorem na Evropě 2. Leoš je také showman, konferenciér a moderátor několika TV pořadů. Ve spolupráci s Patrikem Heruckým tvoří skvělou dvojku, což potvrují vydáním CD s názvem Mrázek ústředna. V roce 2001 se mimo profese moderátora stal i raperem, kdyz vydal album s názvem "Tři slova". Pilotní singl Lži jsou jako déšť se stal velkým hitem na mnoha rádiích.

Po úspěšném debutu "Tři slova" (prodáno přes 40.000 ks) přichází moderátorská jednička opět s novým albem. A opět v duchu alba předchozího, jak už je Leošovým zvykem, je nové CD "vychytáno" do posledního detailu. Pilotní singl "Minuty se vlečou" je předělávkou titulní písně z filmu Love story a již několik týdnů vede hitparádu Evropy 2.

V pořadí třetí album "Nejlepší nápad" si na podzim 2003 připravil Leoš Mareš... Jako ochutnávku jste již mohli zaregistrovat úspěšný duet s Terezou Kerdlovou "Nejlepší nápad", podle kterého dostalo album název.

Režie: Gore Verbinski

Hrají: Johnny Depp , Orlando Bloom , Keira Knightley , Geoffrey Rush , Chow Yun-Fat

Popis
Opuštěné mládě ledního medvěda Knut, jenž váží necelých devět kilogramů, měl smůlu na matku, která se o něj i o jeho brášku, jenž později zemřel, odmítla brzy po jejich narození koncem prosince starat. Vedení berlínské zoo se rozhodlo, že se pokusí mládě zachránit a svěřilo jej do péče chovatele Thomase Dörfleina.

Životopis: Hobby:
Rodina, sport, četba, internet, cykloturistika, skauting, šachy

Autoři a knihy:
Robert Merle - téměř vše (třeba "Smrt je mým řemeslem"), Mika Waltari - "Tajemný Etrusk", "Jeho království", C. S. Lewis, Stefan Zweig

Hudba:
"Ta, ve které se orientuju. Tedy melodická, která ve mně něco probouzí." Rock, jazz, vážná i etnická hudba. Beatles, Eric Clapton, Mamas And Papas, Dvořák, Martinů.

Filmy a pořady:
Historické, nízkorozpočtové, dokumentární, pohádky, "Schindlerův seznam", "Big Lebowski", "Hlava XXII", "Pyšná princezna"

Výtvarníci a díla:
Dcera Dorinka a její výkresy, malby a koláže. Josef Lada, mistr Theodorik, Vladimír Jiránek

Jídla:
Mexická, italská, česká, libanonská kuchyně, pečená kachna, červené zelí + nejméně dva druhy knedlíků

Nápoje:
Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy a voda, alkohol nepije .

Tak to je on.

Datum narození:04.06.1975
Místo narození:Los Angeles, California, USA
Znamení:Blíženci

Životopis:Angelina, celým jménem Angelina Jolie Voight, se narodila herečce Marcheline Bertrand a herci Jonu Voightovi. Do kontaktu s herectvím se dostala, již ve věku pěti let a to po boku svého otce v komedii režiséra Hal Ashbyho "Looking to Get Out". V jedenácti letech začala studovat herectví v divadelním institutu Lee Strasberga. Od šestnácti let začala pracovat jako profesionální modelka v Londýně, New Yorku a Los Angeles. Objevila se v hudebních klipech od skupin Meatloaf, Lemonheads, Lenny Kravitz a Rolling Stones.

Mimo Lee Strasberg Theatre Institute v New Yorku studovala na New York University, kde si také poprvé zahrála v divadelní produkci. Po absolvování školy začala pracovat ve skupině UCLA School of Cinema. Zde také natočila svůj první studentský film pod režisérským dohledem svého bratra Jamese Haven Voighta.

Jako herecký nováček se brzy objevila v malé filmové roli "Cyborg 2" (1993), film o kříženci člověka s robotem nebyl příliš úspěšný. O dva roky později získala první hlavní roli počítačového hackera v thrilleru Nebezpečná síť "Hackers", kde poprvé poznala chuť uznání. Ve filmu se seznámila se svým prvním manželem britským hercem Johny Lee Millerem. Vzali se krátce po natáčení. Na svatbu si Angelina vzala místo tradičních bílých šatů černé kožené kalhoty a bílou košili, na kterou napsala svou vlastní krví jméno svého nastávajícího. Tento vztah jim však nevydržel ani rok.

Po účinkování v několika průměrných filmech, jako komedie "Love in all there is"(1996) a krimi thriller Ruce od krve "Playing God" (1997), kde si zahrála po boku Davida Duchovnyho. Za roli Cornelie Wallaceové v televizním dramatu "George Wallace" získala Zlatý Glóbus za nejlepší ženský herecký výkon a nominaci na Emmy. Snímek, který ji vynesl do světa hvězd se jmenoval "Gia", autobiografické televizní ztvárnění kontroverzního života modelky Gii Carangiové. Za tento film získala druhý Zlatý Glóbus a nominaci na Emmy. Brzy po těchto úspěších se objevila v několika televizních talk show a objevila se na mnoha obálkách velkých časopisů.

Díky těmto úspěchům dostává velké množství nabídek významných rolí, nakonec se objevila po boku Gillian Anderson, Ellen Burstyn a Seana Conneryho v romantickém dramatu Podoby lásky "Playing By Heart" (1998). Následující rok se stala součástí dalšího kvalitně obsazovaného komedii Mikeho Newellse Bláznivá runway "Pushing Tin", zde si zahrála po boku Johna Cusacka a Billyho Boba Thorntona. Ačkoliv film neměl zápornou kritiku, nedokázal finančně úspět. Ve stejný rok si zahrála po boku Denzela Washingtona v thrilleru Sběratel kostí "The Bone Collector".

Dalším velmi významným úspěchem byla role Lisy ve filmu Narušení "Girl, Interrupted" (1999). Zde hraje bezcitnou pacientku psychiatrické léčebny spolu s Winona Ryder. Za tuto roli získala cenu Akademie a Zlatý Glóbus pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Poté se opět vdala, tentokráte za 45 letého herce Billyho Boba Thortona.

V roce 2000 se objevila v kriminálním příběhu se silnými auty 60 sekund, kde si zahrála po boku Nicolase Cageho. Rok 2001 byl pro Angelinu opravdu úspěšný, nejprve se objevila v thrilleru Sedmý hřích "Original Sin", v němž si zahrála po boku Antonia Banderase. Následně pěkně tvarovaná ve filmovém ztvárnění veleúspěšné počítačové hry Tomb Raider, v hlavní roli Lary Croft stejnojmenném filmu "Lara Croft: Tomb Raider". Podle některých zdrojů se její manželství s Billy Bobem Thortonem v roce 2002 rozpadlo.

Doba přípravy: 15 minut

1 balení těstovin | 1 šálek smetany | 20 dkg šunky | 10 dkg uzeného sýru | 10 dkg eidamu | 1/2 pórku

Uvaříme balíček těstovin.
Na másle zpěníme pokrájený pórek a na nudličky pokrájenou šunku. Poté přidáme šálek smetany. Až se smetana začne vařit přidáme sýr a necháme ho v omáčce rozpustit.
Nakonec vše smícháme s těstovinami. Porce na talíři můžeme opět posypat strouhaným sýrem.

Doba přípravy: 30 minut

Energetická hodnota: cca 806 kJ (193 kcal)

600 g pevných vyzrálých rajčat | 1 střední cibuli | 250 g zakysané smetany | 250 g tuhého bílého jogurtu | 2 lžíce olivového oleje | 1 lžíce čerstvě vymačkané citronové šťávy | 1 prolisovaného většího stroužku česneku | 1 lžička promnuté sušené bazalky | 4 lžíce najemno nasekané petrželové natě | 4 lžíce soli | 4 lžíce mletého černého pepře

Pečivo.

Omytá a osušená rajčata zbavíme zbytků stopek, nakrájíme na čtvrtkolečka a necháme okapat.

Cibuli nakrájíme najemno a s rajčaty promícháme.

Z ostatních surovin vyšleháme studenou omáčku a smícháme jí s rajčaty a cibulí.

Dáme do chladničky na cca třicet minut odležet.

Doba přípravy: 240 minut

250 g polohrubé mouky | 250 g hladké mouky | 2 žloutky | 75 g měkkého margarínu | 30 g moučkového cukru | 250 ml vlažného mléka | 1 lžíce rumu | 1 balení sušeného droždí | 1 balení vanilkového cukru | 1 špetka soli | 1 balení práškového cukru

Na přípravu 25-30 ks:
1. Příprava kynutého těsta : Nejprve smícháme mouky. Poté k nim přidáme sušené droždí, moučkový cukr, vanilínový cukr, sůl, žloutky, margarín, rum, mléko a vypracujeme hladké těsto tak, aby se nelepilo na stěny nádoby. Hotové těsto nesmí být příliš husté, musí zůstat vláčné. Povrch těsta posypeme moukou, zakryjeme utěrkou a dáme na teplé místo kynout asi 15 min. Potom těsto znovu promísíme a necháme dobře vykynout podle potřeby 30 až 90 min.
2. Z vykynutého těsta uděláme 25-30 stejných bochánků, které dlaní trochu zmáčkneme na placičku. Doprostřed placičky dáme kávovou lžičku džemu, zabalíme a otočíme na vál zabalenou stranou dolů. Na vále necháme ještě 30-35 minut vykynout. Po vykynutí je klademe do rozpáleného tuku tak, aby byly celé ponořené.

3. Kobližky smažíme z obou stran dozlatova. Přebytečný tuk necháme odkapat na mřížce nebo na ubrousku. Nakonec posypeme kobližky práškovým cukrem s vanilkovou příchutí.

TIP : Pro vylepšení chuti přimícháme do džemu 2 lžíce rumu.

TIP 2: Nejlépe je smažit kobližky ve fritovacím oleji, který se nepřepaluje.

Kometa, zastarale vlasatice, je malý astronomický objekt podobný planetce složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí Sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako "špinavé sněhové koule" a z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami.

V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Boppova nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.

Kometa se skládá z těchto částí:

Složení: Jádro se skládá především z vodního ledu, tuhého oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého, dalších zmrzlých plynů a prachu. Koma obsahuje různé nedisociované i disociované molekuly, radikály a ionty, např. OH^-, NH^2-, CO, CO₂, NH₃, CH₄, CN, (CN)₂ aj. Říká se, že kometární materiál si můžete udělat i doma: vezměte trochu vody, smíchejte s tonerem z tiskárny a ještě přidejte trochu organických látek z vlastních slin. Tuto směs promíchejte s pevným oxidem uhličitým (suchým ledem) a nechte zmrznout.

Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v Oortově mračnu ve velké vzdálenosti od Slunce, spojováním zbytků po kondenzaci sluneční mlhoviny. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat voda v pevném a nikoli plynném skupenství. Planetky vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svojí těkavou hmotu, se jim mohou podobat.

(134340) Pluto je trpasličí planeta v Slunečn soustavě. Bylo objeveno 18. února 1930 Clyde Tombaughem (objev byl oznámen 2. března 1930) a zařazeno jako devátá planeta sluneční soustavy. Dne 24. srpna 2006 bylo na astronomickém kongresu v Praze ze seznamu planet vyškrtnuto v důsledku přijetí nové definice termínu planeta.

Vzhledem k malým rozměrům, netypické dráze (značná výstřednost, velký sklon k ekliptice) a objevům dalších srovnatelně velkých těles za drahou Neptuna se často mezi astronomy spekulovalo o tom, že Pluto není řádnou planetou a mělo by být zařazeno do tzv. transneptunických těles (TNO). Přispěla k tomu i okolnost, že jeho nízká průměrná měrná hmotnost ukazuje na to, že je složeno přibližně ze 70 % hornin a 30 % ledu. Podle dohody Mezinárodní astronomické unie v roce 1999 bylo Pluto formálně bráno mezi planety, v roce 2006 bylo ze seznamu planet vyřazeno a 13. září 2006 byl Pluto zařazen do seznamu planetek a bylo mu přiděleno katalogové číslo 134340.

Oběžná dráha Pluta je v komensurabilitě 3:2 s Neptunem, stejně jako dráhy některých dalších TNO, tzv. plutín. Díky značné excentricitě se na dvacet let během každého oběhu dostane Pluto blíže k Slunci než Neptun. Právě v roce 1999 se Pluto po dvaceti letech dostalo opět dále od Slunce než je Neptun.

Kolem Pluta obíhá měsíc nazvaný Charon, který byl objeven 22. června 1978. Na snímcích okolí planety pořízených ve dnech 15. května a 18. května 2005 kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) družicové observatoře HST nalezl tým astronomů, který vedl H. A. Weaver, dva objekty, které jsou dalšími dvěma měsíci Pluta; dostaly předběžná označení S/2005 P1 a S/2005 P2. Obíhají planetu ve vzdálenosti přibližně 64 700 ± 800 km resp. 49 400 ± 600 km a jejich průměr leží mezi 65 až 200 km. Vzhledem k tomu, že byly dodatečně odhaleny i na snímcích z HST z 13. června 2002, je jejich reálná existence velmi pravděpodobná. Rozborem získaných dat došli tito astronomové k závěru, že s pravděpodobností 90 % neexistují další měsíce Pluta s průměrem větším než 37 km (za předpokladu albeda 0,04). Existence obou nových měsíčků byla potvrzena pozorováními HST, uskutečněnými 15. února 2006. Dne 23. června 2006 jim IAU oficiálně schválila jména Nix a Hydra.

Velmi řídká atmosféra Pluta se skládá nejméně z 98 % dusíku N₂, doprovázeného stopami metanu CH₄ (max. 0,3 %) a oxidu uhelnatého, Hustota a tedy i tlak této atmosféry silně kolísá v závislosti na okamžité vzdálenosti této planety od Slunce.

Venuše je druhou planetou od Slunce, pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Je to terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy ji proto nazýváme "sesterskou planetou" Země. Ačkoliv orbity všech ostatních planet jsou elipsami, orbita Venuše je jediná téměř kružnicí, se Sluncem pouze o 0,7% mimo skutečný střed Venušiny oběžné dráhy.

Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, najdeme ji na obloze vždy zhruba ve stejné vzdálenosti od Slunce (největší elongace je 47,8°), takže ji ze Země lze vidět jen před svítáním nebo po soumraku. Proto je někdy označována jako "Jitřenka" nebo "Večernice", a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější bodový zdroj světla na obloze. Někteří lidé dokonce dokáží rozpoznat její fázi pouhým okem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.

Venuše byla známa už starým Babylóňanům kolem 1600 př. n. l. a pravděpodobně byla známa dlouho předtím v prehistorických dobách kvůli své jasné viditelnosti. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀).

Venušina atmosféra se skládá především z oxid uhličitého a malého množství dusíku. Tlak na povrchu je více než 90× větší než na Zemi (je ekvivalentní tlaku na Zemi v hloubce 1 km pod hladinou oceánu). Atmosféra extrémně bohatá na CO₂ způsobuje mohutný skleníkový efekt, který zvyšuje teplotu povrchu na více než 400°C, v oblastech poblíž rovníku dokonce až na 500°C. Venušin povrch je tedy teplejší než Merkurův, přestože je ve více než dvojnásobné vzdálenosti od Slunce a přijímá tedy jen 25 % slunečního záření (2613,9 W/m² v horní vrstvě atmosféry, ale jen 1071,1 W/m² na povrchu). Díky tepelné setrvačnosti a proudění v husté atmosféře se teplota na denní a noční straně Venuše výrazně neliší, ačkoliv je její rotace extrémně pomalá (méně než 1 otočka během Venušina roku; na rovníku rotuje Venušin povrch rychlostí pouze 6,5 km/h). Větry v horní vrstvě atmosféry obkrouží planetu za pouhé 4 (pozemské) dny a napomáhají tak rozvodu tepla.

Sluneční záření je na povrchu Venuše velmi zeslabeno, protože tlustá vrstva mraků odráží většinu slunečního svitu zpět do vesmíru. To brání dalšímu ohřívání Venušina povrchu a způsobuje, že bolometrické albedo dosahuje přibližně 60 % a albedo ve viditelném rozsahu světla je ještě vyšší. Ačkoliv je Slunci blíže než Země, povrch Venuše není tak dobře ohříván a ještě méně osvětlen. Bez skleníkového efektu by se teplota povrchu Venuše velmi podobala Zemi. Běžným nedorozuměním ohledně Venuše je mylná víra, že je to silná vrstva mraků, která zadržuje teplo. Opak je pravdou. Povrch planety by byl mnohem teplejší, kdyby pokrývka mraků neexistovala. Je to pouze ohromné množství CO₂ v atmosféře, co způsobuje zadržování tepla mechanismem skleníkového efektu. Kysličník (oxid) uhličitý ve Venušině atmosféře poprvé zjistili astronomové Walter S. Adams a Theodore Dunham v roce 1932 na Mount Wilson Observatory pomocí spektroskopie. I když jejich měření ukazovala, že je na Venuši tohoto plynu značné množství, teprve kosmický výzkum umožnil určit, že je to plyn, který v atmosféře značně převládá nad jinými.

V horních vrstvách atmosféry vanou silné větry o rychlosti 350 km/h, na povrchu jsou však větry velmi slabé, jejichž rychlost nepřesahuje několik kilometrů v hodině. Na druhé straně, vzhledem k vysoké hustotě Venušiny atmosféry na povrchu, působí i tyto pomalé větry na překážky velmi silně. Mraky, které se skládají především z oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové, zcela obklopují planetu a skrývají lidskému oku veškeré detaily povrchu. Vrcholky mraků mají teplotu přibližně −45°C. Zpočátku se soudilo, že teplota na povrchu Venuše by mohla být příznivá pro vznik života, až do počátku 60. let 20. století se teplota odhadovala kolem 50 °C a terpve v roce 1965 se ještě na základě pozemských měření došlo k závěru, že teplota je značně vysoká, okolo 300 °C. V současnosti je průměrná teplota povrchu Venuše, jak ji určila NASA, 464°C. Minimální teplotu mají právě vrcholky mraků, teplota na povrchu nikdy neklesá pod 400°C.

Venuše má pomalou zpětnou rotaci, což znamená, že rotuje z východu na západ namísto ze západu na východ jako většina ostatních planet. (Pluto a Uran mají také zpětnou rotaci, ačkoliv Uranova osa, vychýlená o 97,86°, leží téměř vodorovně s jeho oběžnou drahou.) Důvod není znám, pravděpodobně jde o následek kolize s velmi velkým asteroidem v daleké minulosti. Kromě neobvyklého zpětného pohybu je navíc rotace Venuše na její oběžné dráze synchronizována tak, že v době nejbližšího přiblížení k Zemi (mezi dvěma dolními konjunkcemi uběhne 5,001 Venušina dne) se k ní natáčí vždy stejnou stranou. Tato vlastnost může být zapříčiněna slapovými silami, které ovlivňují Venušinu rotaci, kdykoliv se planety dostanou dost blízko sebe, nebo může jít jen o shodu okolností.

Venuše má na svém povrchu dvě "kontinentální" vrchoviny, které se zvedají z nedozírných plání. Ze severní vrchoviny Ishtar Terra (Ištařina zem) se vypínají Venušiny největší hory Maxwell Montes (zhruba o 2 km vyšší než Mount Everest) nazvané po Jamesi Clerku Maxwellovi, které obklopují pláň Lakshmi Planum. Ishtar Terra je velikostí rovna Austrálii. Na jižní polokouli je ještě větší Aphrodite Terra (Afroditina zem), velikostí rovná Jižní Americe. Mezi těmito dvěma vrchovinami se nachází řada širokých prohlubní jako například Atalanta Planitia, Guinevere Planitia a Lavinia Planitia. Kromě hor Maxwell Montes jsou všechny povrchové útvary na Venuši pojmenovány po skutečných nebo mytologických ženách. Díky Venušině husté atmosféře, zbržďující meteory během jejich pádu k povrchu, se zde nevyskytují žádné impaktní krátery menší než 3,2 km v průměru.

Zdá se, že téměř 90% Venušina povrchu tvoří nedávno ztuhlá vrstva čedičové lávy, jen výjimečně narušená meteorickým kráterem. To napovídá, že planeta nedávno podstoupila velké přetvoření povrchu. Vnitřek Venuše je pravděpodobně podobný Zemi: železné jádro o průměru 6000 km s roztaveným kamenným pláštěm tvořícím největší část planety. Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že Venušina kůra je silnější a tlustší než se dříve předpokládalo. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby tektonických desek jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech prodělává masívní vulkanickou činnost, která zalévá její povrch čerstvou lávou; nejstarší geomorfologické útvary jsou staré pouze 800 miliónů let, zatímco zbytek povrchu je výrazně mladší (i když většinou ne méně než několik stovek miliónů let). Nyní se předpokládá, že Venuše je stále vulkanicky činná v izolovaných geologicky aktivních bodech.

Venušino vlastní magnetické pole je ve srovnání s ostatními planetami sluneční soustavy velmi slabé. Možnou příčinou je její pomalá rotace, nedostatečná k rozpohybování vnitřního dynama z tekutého železa. Sluneční vítr proto přímo zasahuje Venušinu horní atmosféru. Uvažuje se, že Venuše měla původně stejné množství vody jako Země, ale v důsledku bombardování slunečními částicemi se voda rozložila na vodík a kyslík. Vodík díky své nízké hmotnosti snadno unikl do prostoru, kyslík se sloučil s atomy kůry a zmizel z atmosféry. Poměr vodíku a deuteria (které nemůže unikat tak rychle) ve Venušině atmosféře tuto teorii podporuje. Díky suchu jsou kameny na Venuši těžší a tvrdší než na Zemi, což vede k prudším horám, útesům a dalším nezvyklým rysům.

Dříve se mělo za to, že kolem Venuše krouží měsíc zvaný Neith po mýtické bohyni ze Sais (jejíž závoj žádný smrtelník nezvedne), poprvé pozorovaný Giovannim Domenicem Cassinim v roce 1672. Sporadická astronomická pozorování pokračovala až do roku 1892, kdy byla zpochybněna (šlo pouze slabé hvězdy, které se náhodně vyskytly ve správnou dobu na správném místě) a od té doby je Venuše známá jako planeta bez měsíců.

3 miliony let až 10 000 před naším letopočtem se datuje paleolit - starší doba kamenná
10 000 - 7 000 př.n.l. se datuje mezolit - střední doba kamenná
7 000 - 5 200 př.n.l. se datuje neolit - mladší doba kamenná
5 200 - 3 500 př.n.l. se datuje eneolit - pozdní doba kamenná
3 500 - 1 550 př.n.l. se datuje starší doba bronzová
1 550 - 1 300 př.n.l. se datuje střední doba bronzová
1 300 - 750 př.n.l. se datuje mladší doba bronzová
750 - 400 př.n.l. - starší doba železná - období halštatské
400 př.n.l. začíná mladší doba železná - období laténské

Archeologie je věda, která zkoumá minulost;dějiny;historii na základě hmotných nálezů;pramenů. Pravěk je doba od počátku lidských dějin před téměř 3 miliony let až do stěhování slovanských kmenů v 6. století n.l.

Archeologická kultura je odborný název, který si vytvořila archeologie pro označení souboru obdobných archeologických nálezů (například obydlí, keramiky, způsobu pohřbívání) vymezených v určitém čase a prostoru. Jednotlivé archeologické kultury dostávají svá jména podle výzdoby;úpravy;vykreslení;formy keramiky, významného naleziště či kulturního znaku.

//<![CDATA[ //]]>

ROZLOHA 270 534 km²
HLAVNÍ MĚSTO Wellington/ Te Whanganui-a-Tara (158 275 obyvatel) ,viz níže
POČET OBYVATEL 3 587 275 (červenec 1997), 13 obyvatel/ km²
ETNICKÉ SLOŽENÍ Evropané 74,5%, Maoři 9,7%, Asiaté 7,4%, přistěhovalci z ostrovů v Tichem oceánu 3,8% (85% obyvatel žije ve městech, 15% na venkově)
HLAVNÍ JAZYKY angličtina 90% (úřední jazyk), maorština, samojština, čínština, fidžijština, niueština aj.
MĚNA novozélandský dolar = 100 centů
EKONOMICKÉ ÚDAJE HDP na jednoho obyvatele je 14 700 USD
míra inflace je 1,3%
STÁTNÍ ZŘÍZENÍ konstituční monarchie v rámci Commonwealthu v čele s britským panovníkem zastupovaným generálním guvernérem; výkonná moc: britská královna, generální guvernér Michael Hardie Boys (od r. 1996), vláda; zákonodárná moc: jednokomorová Poslanecká sněmovna
POLOHA ostrovní stát v jižní části Tichého oceánu, 1600 km od Austrálie; tvoří ho: Severní ostrov/ Te Ika a Maui (114 470 km²), Jižní ostrov/ Te Wahi a Maui (150 660 km²) a další menší ostrovy
PRŮMYSL potravinářský, textilní, strojírenský, dřevozpracující; těžba ropy, zemního plynu, zlata, vápence a černého uhlí; o hospodářství se zmiňuji v samostatné kapitole
DOPRAVA 3913 kilometrů železnic, 92 200 kilometrů silnic, 111 letišť atd.

V jižním Pacifiku leží skupina ostrovů, o kterých se říká, že jejich krása je bezkonkurenční oproti ostatním zemím na světě. Je to místo, kde jsou teploty příjemné po celý rok. a kde se hory vypínají k obloze, jako by se chtěly dotknout slunce. Toto místo se nazývá Nový Zéland, někteří lidé jej nazývají rájem.
N. Z., který leží jihovýchodně od Austrálie. N.Z. poprvé objevil Dutchman Abel Tasman v 17. století a pobřeží později prozkoumal Angličan James Cook. Ačkoliv N.Z. tvoří mnoho ostrovů, dva hlavní ostrovy jsou nejznámější. Jsou to North Island a South Island, mají sice podobný název, ale jinak jsou rozdílné jako den a noc. North Island je známý svou sopečnou aktivitou, malými jezery a podnebím, které je podobné Evropskému, South Island je známý svými úchvatnými horami a romantickými údolími, často připomínající evropské Alpy.
Prvními obyvateli N.Z. byli Maori, lidé Polynejského původu. Novozélanďané mají vždy lepší vztahy s Maorijci než Australané s jejich domorodci. Maorijci tvoří asi 9 % obyvatelstva a jejich jazyk je úředním jazykem N.T., společně s Angličtinou.
N.Z. je členem Britského společenství národů a proto uznávají královnu Alžbětu II. a jako hlavu státu.
Hlavním městem je Wellington. Mezi další velká města patří Auckland (největší město), Christchurch, Manakau a Dunedin. N.Z. má asi 3 800 000 obyvatel. Zajímavostí je, že v zemi je více ovcí, než lidí. N.Z. vyváží velké množství vlny do celého světa. Stejně jako Austrálie, N.Z. je domovemněkolika druhů zvířat, které nemůžeme najít nikde jinde na světě. Jedním z nich je kiwi - pták, který neumí létat.

Foto:

Světadíl Afrika je světadíl nejteplejší. Jsou zde hlavně savany a pouště. Protéká zde nejdelší řeka světa Nil a jsou zde i dvě nejznámější pouště Sahara a Kalahari.

Jelikož zde prochází rovník můžeme se tu setkat i s tropy. Tři čtvrtiny Afričanů bydlí na vesnicích a zabývají se zemědělstvím. Stále víc se jich však stěhuje do měst, kde pracují na úřadech, v obchodech a továrnách. Lidé navštěvují Afriku stále více kvůli starým hrobkám v Egyptě, kde jsou pohřbeni faraóni. Afriku omývají dva oceány - Atlantský a Indický.

Fakta o Africe:

Rozloha: 30 329 000 km2

Počet obyvatel: 858 000 000 (2002)

Počet států: 54

Nejvyšší bod: Kilimandžáro - Uhuru 5 895 m

Nejnižší bod: Assalská proláklina - 155 m

Nejvyšší pohoří: Kilimandžáro (sev. Tanzanie)

Nejdelší řeka: Nil - 6 671 km

Řeka s největším povodím: Kongo - 3 822 000 km2

Největší jezero: Viktoriino (Ukerewe) 68 800 km2

Největší stát: Súdán - 2 505 813 km2

Severní Afrika

Egypt, Maroko, Alžírsko,Tunisko a Libye - To je severní Afrika. Zde v severní Africe žijí hlavně Arabové a Berbeři, kteří vyznávají náboženství Islám. Těží se tu ropa a zemní plyn a pěstují se zde datle, fíky, bavlník, olivy, vinná réva atd. Hospodáři tu chovají např. ovce, osly a velbloudy. V severní Africe můžeme najít poušť Saharu, obratník raka, pohoří Atlas, Rudé moře, Suezský průplav nebo třeba Středozemní moře.

Střední Afrika - tropická Afrika

Etiopie, Niger, Senegal, Somálsko a další - to jsou státy střední Afriky. Tropické, protože se nachází u rovníku. Můžem zde najít rovník, Sahel, Konžskou pánev, jezero Ukerewe, Viktoriiny vodopády nebo řeku Kongo. Obyvatelé jsou zde hlavně černoši a mnoho jejich kmenů (Pygmejové). Těží se zde hlavně dřevo a jsou zde velké plantáže kakaovníku a bavlníku. V tropech se naopak daří rýži, banánům a yamům.

Jižní Afrika

Namibie, Jihoafrická republika, Zimbabwe, Madagaskar a další - to jsou státy jižní Afriky. Můžeme zde najít poušť Kalahari, poušť Namib, Dračí hory nebo třeba obratník Kozoroha. Obyvatelé jsou tu černoši, běloši i Indové. Těží se zde např. zlato a diamanty. Na ostrově Madagaskar můžeme najít lemura nebo třeba chameleónů.

Egypt

Maroko